Proč i tělocvičny potřebují architekty

Vzrušená debata kolem výstavby tělocvičny u ZŠ Jandusů by měla přitáhnout pozornost veřejnosti i k dalším školním stavebním podnikům v městské části – návrhu nové školy Romance a přístavbě školy U Obory. Všechny tři totiž spojuje jedna důležitá věc: ani jednu z nich nenavrhoval architekt. Jsou dílem projektanta.

Pavel Kappel, historik umění

Jaký je v tom rozdíl? Zůstaňme pro začátek u tělocvičny. Sportovní hala je svébytným dílem, se kterým přijdou denně do styku stovky lidí. Není to jen zastřešené hřiště, alespoň v tomto případě. Stane se tedy na desítky let výrazným novým prvkem veřejného prostoru.

Kromě technické funkce musí proto vyhovovat i estetickým nárokům, protože veřejná budova vždy reprezentuje kulturní úroveň obce a měla by pozitivně ovlivňovat své okolí. Ze zkušenosti víme, že kvalitní architektura posiluje místní identitu a pomáhá budovat sounáležitost obyvatel s obcí. Dříve to byla hlavně budova kostela, radnice, nebo školy, dnes je škála větší. V případě školní tělocvičny této velikosti, navíc v centru obce, je určitě správné, zapojit do diskuze o budoucí podobě a využití občany už od začátku. A také pedagogy, městského architekta a další odborníky. Následovat by měla příprava architektonické soutěže s kvalitní porotou složenou ze závislých členů a nezávislých odborníků; výběr nejlepšího týmu s nejlepším projektem (včetně výše investice a nákladů provozu), který projde oponenturou během zpracování. A až potom stavět. Jedině tak lze dojít k mimořádnému výsledku a ve většině případů též ušetřit.

Jinde to jde, proč ne u nás?

Pro dobré příklady z praxe nemusíme chodit daleko. Prohlédněte si třeba architektonicky výrazný projekt tělocvičny v Dolních Břežanech (hodně velká), trochu starší, ale stále dobrou dostavbu u Gymnázia Jana Keplera, nebo tělocvičnu v Líbeznici  z roku 2015. Ta stojí v souvislosti s chystanou uhříněveskou stavbou obzvlášť za pozornost. Jde o projekt s identickou zastavěnou plochou, ale s cenovkou o cca 12 milionů (!) nižší.

Článek na serveru era21.cz doporučujeme přečíst celý, zde pro zajímavost krátká ukázka:

„Líbeznice jsou dobrým příkladem toho, že investovat do architektury má smysl. A to i v případě malé obce s velmi omezenými prostředky… I v případě větších projektů financovaných z dotací totiž vedení obce velmi zodpovědně hledá spolu s architekty co nejlepší řešení a přemýšlí o vynaložení každé koruny, jako by ji zastupitelé vytahovali z vlastních kapes. Prostředky určené na stavbu i její následný provoz jsou tak využity maximálně efektivně. Tato efektivita by byla bez dialogu mezi zodpovědným vedením obce a dobrým architektem jen stěží dosažitelná.“

Co nám vlastně brání, abychom někdy v budoucnu mohli číst podobné věty i o naší obci?