Proč miluju Uhříněves?

Setkala jsem se s názorem, že my Hlavy v Hlavě vidíme všechno černě a negativně. Prý když Prahu 22 popisujeme takovou jaká je a bude, nebude tu chtít nikdo bydlet. Podle mě je vždycky lepší krutá pravda než přibarvená lež, ale schopnost sebereflexe je spolu s vysokou dávkou skromnosti jedna z mých nejlepších vlastností. Tak tedy čtěte moje vyznání.

Kateřina Erbsová

 

Praha 22, konkrétně Uhříněves, je mým domovem a nevyměnila bych ji za nic na světě. Jen tady můžete zažít tolik věcí, po kterých by se vám jinde stýskalo.

Život v Uhříněvsi je v první řadě skvělý, protože odvádí myšlenky od skutečných starostí.

Jak jsem byla ráda, když se moje dcera téměř v pěti letech konečně dostala do místní školky! Místní, rozuměj pobočku v Královicích, která je ale vážně úžasná. A když se pak syn dostal do školky do Pitkovic, mohla jsem krásných 40 minut v autě poslouchat písničky, než jsem je rozvezla a nasedla na autobus do práce.

Šťastné roky pokračovaly, dceru sice napoprvé nevylosovali do spádové školy vedle našeho bydliště, ale byli jsme čtvrtí pod čarou a tři děti šly nakonec jinam, takže dnes má to skvělé privilegium sedět ve vyhřátém kontejneru a těšit se na novou tělocvičnu namísto trapného hřiště.

Pro děti je Uhříněves vůbec výborné místo, protože jen tady se mohou z blízka seznámit se všemi druhy kamionů, bagrů, buldozerů a jeřábů.

Další věc, kterou na Uhříněvsi miluju, je Uhříněveské muzeum. Když do něj vstoupím, mám pocit, že jsem u babičky v obýváku.

Jsme tady taky hodně pokrokoví, protože budeme mít záchody ve tvaru Mickey Mouse. Nevadí nám si za kvalitu připlatit.

Miluju Uhříneves, protože nikde jinde nepotkám tolik bývalých milenců Ivety Bartošové. Aby nechtěli odejít, objednává si je radnice i na veřejné akce a výstavy. Děkuju!

Miluju Uhříněves, protože podporuje kvalitní kulturu, která dokáže nám občanům dodat pozitivní energii a ještě nás formou písní informovat o budoucím směřování radnice. Letos nám svým zvučným hlasem přezpíval Sagvan Tofi vztah radnice k dotacím z magistrátu: „Dávej, ber, dávej, co máš, co můžeš!“

Kultura je tady vůbec skvělá. Vedení radnice tak myslí na své občany, že ty nejlepší představení poskytuje zadarmo. Minimálně jednou za tři měsíce je seriál s názvem Zastupitelstvo. Role se občas mění, když se někteří herci znelíbí režisérovi, ale hlavní postavy zůstávají. Někdy je to komedie (třeba když se diskutuje o velikosti klády imaginárně tažené paní ředitelkou z potoka nebo podobách demokracie v podání ideového nosiče děje Jirky Matyáška).

Jindy se představení zvrhne v drama, kdy na sebe jednotliví aktéři křičí, kdo má zápornější roli, naposledy třeba duel dvou Martinů – Turnovského a Langmajera (nezaměňovat prosím se slavnějším nositelem tohoto jména Jiřím, který zde vystupuje jen za peníze, které jsou zdokladované). V hraném sporu šlo o to, kdo v Uhříněvsi umožnil masovější výstavbu. Vzhledem k tomu, že spolu pánové okupovali jeviště už nějakou řádku let zpět ve jménu jedné strany, lze předpokládat, že se po skvostných hereckých výkonech objali kolem ramen a zaskočili na skleničku do oblíbeného Cafe 22.

To je mimochodem také velká oběť a krok směrem k občanům, protože místní vedení radnice vyřizuje velkou část agendy právě odsud, aby tak mělo lidem blíž.

A někteří z nich dokonce obětovali to nejcennější – vůbec v Uhříněvsi ani Praze 22 nebydlí, aby nezahlcovali už tak vysokou hustotu obyvatel. Jen nám sem jezdí za nás rozhodovat a říkat, jak to máme dělat.

Další z velkých výhod bydlení v Uhříněvsi je to, že vás úřad městské části neobtěžuje zbytečnými informacemi. Dávají nám do schránek každý měsíc pěkný časopis, kde se můžeme podívat, jak kdo z Rady zkrásněl, kde kdo přestřihl pásku a kterým autobusem, kam a v jakém počtu jely děti na výlet.

Teď to dokonce Rada dovedla úplně k dokonalosti, protože zařídila, abychom nebyli před volbami obtěžováni žádnou politickou inzercí! Jsem tak ráda, že nemusím přemýšlet, koho budu volit nebo kdo bude vůbec kandidovat.

Skvělé je, že přemýšlení a zbytečného zahlcení informacemi nás Rada ušetřila i při čtení zápisů z Rady nebo třeba programů komisí, kdyby nás nedej bože někdy napadlo se do nich koukat. A kdo by chtěl své zdraví poškodit tak, že by se chtěl na jednání komise dostavit, toho tam v jeho vlastním zájmu prostě nepustí.

Jeden ze zastupitelů šel dokonce tak daleko, že na fb stránkách otevřeně napsal, že nechce, aby volby vyhráli sráči. Slyšela jsem, že aby zamezil tomu, aby se to stalo, raději vůbec nebude kandidovat.

Politický tým, který radnici vede, se skládá ze sedmi statečných a neohrožených mužů, kteří by pro svou obec nasadili krk. Nasazují i vlastní pověst, když jménem svého hnutí propagují investiční akce městské části jako svoje vlastní. Protože co kdyby se to náhodou lidem nelíbilo – má to snad odskákat úřad?! Proto je dobře, že si za svou práci vezmou náležitou odměnu.

Nejskvělejší na Uhříněvsi je, že si ji můžu vždycky v klidu prohlédnout. Když jedu autem, pohybuju se tak decentně, že vidím i šneky vylézat z děr. A když jdu pěšky třeba na nádraží, musím jít po schodech nahoru a dolů, takže za chvíli budu mít zadek jako modelka. Už proto doufám, že lávka v ulici Ke Kříži hned tak nebude, i když už ji slibují asi 8 let. S kočárkem to byl trochu problém, ale vyřešila jsem ho tak, že jsem děti naučila chodit. Doporučuju!

Snad už teď ale chápete, že myslím pozitivně a nehledám za každou cenu ošklivé na tom hezkém, ale naopak. Je potřeba mít nadhled, nehroutit se z toho, že je něco špatně, ale přemýšlet, jak by to mohlo být lepší. A začít něco dělat.

Napište nám, co se v Praze 22 líbí právě vám, nebo co váš štve a chtěli byste to změnit. Víc Hlav víc ví.