Procházka s architekty očima jejích účastníků: Co můžeme zlepšit a jak?
Na začátku června proběhla v Uhříněvsi historicky první Architektonická procházka. Na několika zastávkách nám architekti vysvětlili, jak se na veřejný prostor můžeme dívat jinak.
K čemu to bylo dobré? Donutilo nás víc přemýšlet a hledat cesty k řešení. Možná to u některých z nás změnilo i pohled na developerskou výstavbu. Že nemusí být nutně špatná, když se děje citlivě a na místech, kde je potřeba rekultivovat zničený prostor. A že kvalita životního prostředí (v širším než jen ekologickém slova smyslu) v Uhříněvsi výrazně převyšuje kvalitu architektury. Nejsme tedy blázni, že se nám přes všechny nedostatky bydlení v Uhříněvsi líbí. Mohlo by se nám ale líbit podstatně víc.
Postřehy a dojmy jednotlivých účastníků:
Radka Motlochová
Co mi procházka s architekty dala a co mi vzala? Předně mne utvrdila v tom, že když nevíme, kam míříme, ať je to v životě či v podnikání, tak to většinou končí průšvihem. Stejné to má i obec. Pokud není kompetentně řízená a neví se, kde chceme být za rok, dva, pět, deset, tak to nepřináší nic dobrého. Dlouhodobá vize se nemůže rozpadnout do jednotlivých kroků, které spolu souvisí, navazují na sebe a dohromady dávají smysl. Pokud něco časem smysl částečně dávat přestane, zjistí se proč a upraví se na současné podmínky. Stroj jede dál… Pokud ale vize chybí, ze stroje začnou pomalu vypadávat šroubky, začne pomalu reznout a nakonec se rozpadne. …A stejně tak je to i s obcí. Pokud nemá jasnou vizi, akce jsou nekoordinované, často jdou dokonce proti sobě, výsledný efekt je smutný.
Role městské části je zásadní, MČ musí být proaktivní a její vliv silný
Na urbanistický rozvoj obce má vliv několik subjektů občan (konzument) a vlastník pozemku (investor/developer). Jejich zájmy jdou někdy ruku v ruce, ve většině případů jdou ale proti sobě. Investor chce maximalizovat svůj zisk, občan chce maximalizovat svůj užitek. Občan chce zeleň, hřiště, školy a školky. Investor chce mrakodrap, s co nejvíce bytovými jednotkami. Výsledkem by měl být takový kompromis, který zajistí investorovi přijatelný zisk a občanovi potřebný užitek. Tento kompromis nezajistí nikdo jiný, než MČ. Tento poznatek se táhl jako dějová linka napříč všemi zastávkami, které jsme na procházce absolvovali.
Bývalá továrna Barvy laky: Brownfields vs Greenfields (A)
Je jasné, že na zelené louce se staví mnohem snáz a levněji. Nemusí se nic bourat, nemusí se řešit sanace a ekologická zátěž, prostě stavět na zelené louce je mnohem pohodlnější. Pokud má investor na výběr mezi pozemkem v polích nebo starou fabrikou, jasně sáhne po poli. Navíc v našem případě jsou pozemky rozdrobeny mezi několik vlastníků, kteří si pravděpodobně se svým majetkem nevědí rady. Pro občany je stará továrna jen trnem v oku, nic nepřináší, jen hyzdí…
Jak z toho ven? Dozvěděli jsme se, že by měla přijít na scénu MČ, která v roli mediátora spojí všechny tři subjekty – vlastníky objektů, investory a občany – tak, aby výsledná přeměna pozemku byla opět kompromisem pro všechny. Co konkrétně může/musí MČ udělat? Předně zahájit dialog na tím, co by občané na daném pozemku očekávali/potřebovali. Participovat na tvorbě projektu, který bude lukrativní jak pro developery a vlastníky pozemku, tak současně zajistí občanům vytouženou občanskou vybavenost.
ZŠ Jandusů: Školní dvůr je k nezaplacení (D)
Neřešili jsme, zda škola tělocvičnu skutečně potřebuje či nikoli. To je třeba nechat na vedení školy. Řešili jsme současný plán a sice, vztyčení tělocvičny uprostřed školní hřiště. K tomu Karolína Jirklová konstatovala, že současný prostor je kompaktní, školní dvůr je velmi cenný, doslova k nezaplacení. Umístěním tělocvičny doprostřed areálu se vzdušný prostor rozbije, zbudou bezcenná torza. V případě, že škola dlouhodobě novou tělocvičnu potřebovala, proč nedošlo k výstavbě větší budovy – tělocvičny a tříd na místě Nové přístavby?
Vracíme se na začátek a sice k chybějící dlouhodobé koncepci. Proč například MČ včas neusilovala o odkup pozemků ve vlastnictví VUZV přiléhající ke školnímu areálu, když plánovala její rozšíření o téměř 100%. Proč se nyní řeší zastavění školního hřiště a náhradní je ve fázi nejistého slibu? Proč? Protože plán neexistoval a neexistuje.
Kateřina Erbsová
Nové náměstí: Potřebujeme nové centrum (B, C)
Na Novém náměstí pozvaní architekti nejprve úplně nevěřili, že jsou v centru obce. Plocha rozdělená hlavní silnicí a po obou stranách parkoviště se jim zdála tak trochu nepromyšlená a neucelená. Těžko už teď s tím něco udělat, ale rozhodně by prostoru pomohlo, aby silnice neprocházela středem, ale náměstí bylo menší a posunuté dozadu. Ondřej Beneš navrhoval zcelení prostoru pomocí stromů okolo plochy náměstí u radnice, přítomné keře a betonové vlnky místo zbytečně ještě více rozdělují.
Namísto kebabu by byla samozřejmě lepší cukrárna nebo kavárna, ale my víme, že se do jejího provozování nikdo příliš nehrne. Nabízí se prý také zakombinování budoucí rekonstrukce Normy (za cenu stavby nových bytových domů) do jednotné linie pokračování náměstí. Jako skutečné a také historicky reálné centru obce vidí oba architekti Náměstí Protifašistických bojovníků, kde je vinárna a kadeřnictví. Nicméně ani tam přítomnost nejfrekventovanější silnice prostoru příliš nenahrává.
Skvělou možnost nabízí i napojení nově uvažovaného parku místo zahrádkářské kolonie za radnicí. Pokud by bylo provedeno citlivě, pomohlo by prostor zcelit a posunout centrum dění směrem od hlavní silnice.
Budoucí škola Romance: Mohlo to být hezké, ale… (E)
O nové škole už se toho napsalo hodně. Potřebujeme ji a nejlíp hned, to je jisté. Že je místo mezi Penny marketem a hřbitovem pro ni nevhodné víme od začátku, přesto jsme pozemek koupili, protože byl jediný dostupný. (Proč? Čtěte v článku Jitky Kroupové ZDE). Když už pozemek máme, visí ještě velký otazník nad tím, jak bude nová škola vypadat. Viděli jsme několik studií, ze kterých veřejnost i odborníci neměli velkou radost. Například přítomnost běžecké dráhy hned vedle hlavní silnice na Říčany dávala velký důvod k pochybnostem o kvalitě návrhu.
Přítomná kritička architektury Karolína Jirkalová se naší škole věnovala ve svém článku Projekty za babku v aktuálním vydání Art&Antiques. Nelíbí se jí zejména to, že zakázku nezpracovává architektonický ateliér, ale je rovnou zařazena do kategorie Technické projektování. O estetické funkci nejdražší stavby na našem území si tak můžeme nechat jen zdát:
„Vzhledem k tomu, že jde o projekt základní školy, tedy významné veřejné budovy, očekávali bychom, že zakázka bude vypsána v rámci kategorie Architektonické a související služby. Namísto toho však OSI zařadil výběrové řízení do kategorie Technické projektování, kam se běžně řadí buď projektování inženýrských staveb (mostů, přehrad), případně nosných konstrukcí či základů staveb nebo projekty elektroinstalací či topení.
Zajímavý je i pohled do požadovaných kvalifikačních předpokladů – ani tam nenajdeme jedinou zmínku o architektuře, požadováno je VŠ vzdělání stavebního směru a autorizace v oboru pozemní stavby. Kritéria jsou navíc šita na míru velkým projekčním kancelářím – OSI například v posledních třech letech požaduje od uchazeče minimálně 15 zaměstnanců, projektovou dokumentaci na „stavbu pro výuku a výchovu“ za minimálně 75 mil. Kč a alespoň dva projekty na „občanskou stavbu“ s rozpočtem minimálně 75 mil. Kč za první a 40 mil. Kč za druhou stavbu (vše bez DPH).
Takto nastavená kritéria by pochopitelně drtivá většina předních českých architektonických ateliérů nesplnila, a není tak žádné překvapení, že je mezi zájemci o zakázku (navíc v kategorii Technické projektování) ani nenajdeme.“
Architekti také konstatovali, že na umístění nové školy nahrává nové výstavbě směrem na Říčany, protože je celkem logické, že škola nebude stát osamocená na samém konci obce, ale bude obklopena domy a obchody.
